VRÁTIT SE

Otázka na Ministerstvo kultury ohledně věci Nádraží Havířov ze dne 24. října 2015

Dobrý den pane ministře,

rád bych se na Vás obrátil s problémem, který se teď přetřásá v městě Havířov. Bývalé a možná i nynější  vedení města s jednou z největších zadlužeností co se týče měst, v minulosti vedená hlavně ČSSD se chce vrhnout už nějaký ten pátek do demolice vlakového nádraží. Vše je víceméně již dokončeno tak, aby se mohlo v co možná nejkratším termínu začít s demolicí. Dlouho jsem se o to příliš nezajímal, resp. podporoval jsem pouze sdružení, které bojuje za zachování stávajícího nádraží. Pořád jsem si myslel, že vyhraje zdravý rozum, a že budou návrhy města a českých drah smeteny ze stolu, a proto jsem se nevyjadřoval. Až nyní, kdy se komise MKCR rozhodla nepřijmout tezi sdružení, že by dané nádraží mělo být kulturní památkou. Vzhledem k reakcím na toto tvrzení od české komory architektů (ČKA) a národního památkového úřadu, je dobré se nad tímto zamyslet.
Ano, objekt je zchátralý nebo lépe chátrající, ale je to způsobeno jen a jen tím, že se o objekt v minulosti nikdo dostatečně nestaral. Kdyby se například nikdo nestaral o Karlův most, tak by v 15. stol. „zhučel“ do Vltavy, a teď by se o něm snad ani nevědělo. Objekt, který vydržel téměř 50 let bez generální opravy, byl stavěn jistě kvalitně a z kvalitních materiálů.

Argumenty města a ČD o tom, že by přišli o dotaci z EU a o peníze, které do projektu investovali, jsou úplné chucpe. O to, že je něco v dezolátním stavu se rozhodovalo v průběhu času - ve starostlivosti o daný objekt. Pokud ČD argumentují, že je objekt ve stavu, kdy téměř hrozí, že někoho ohrozí na zdraví, musí k tomu říct i to Bé - a to, že cca 50 let, co objekt stojí, nevěnovali dostatečnou pozornost na opravy. Město zase reaguje tak, že je před nádražím málo místa na parkování, a že přednádražní prostor je v dezolátním stavu. Rovněž i toto jsou pravdivé informace, které bylo, ovšem možno řešit mnohem dřív než k nim došlo.

Všechen tento, omluvte mne za toto slovo prosím, "humbuk" je zapříčiněn evropskými dotacemi. Havířov je jimi proslulý. Samo "vrchní velení" města říká, resp. nyní už říkalo, že je jedno z nejlepších měst na severní Moravě, co se týče čerpání dotací. Může být, ale za jakou cenu? Ptám se. Aha, už vím, za cenu obrovské zadluženosti. Jedním ze zářných příkladů, jak město nakládá s dotacemi je například postavení kotců pro psy za cca 40 mil. Kč a to pro asi 40 psů. Podotýkám, že cena bytu 3+1 v té době a v nejdražší lokalitě města - části Podlesí byla na stejné sumě. Tento příklad je jedním z mnoha, kterými je Havířov proslulý široko daleko.

Cena za demolici staré a postavení nové haly a úpravy přednádražního prostoru je předběžně vyčíslena na 157mil. Kč bez DPH, kdy část bude proplacena z EU. Cena rekonstrukce nádraží a přednádražního prostoru by byla třetinová. Zkuste se prosím zamyslet i nad tímto, kdy se dají ušetřit další peníze daňových poplatníků tj. i státu. Možností, jak objekt nádraží rekonstruovat a vybavit tak, aby splňovalo požadavky na cestování v 21. stol. je spousta. Jednou z nich je i využití evropských dotací na opravy památek, norské fondy atp. K tomuto je ale potřeba být tou kulturní památkou...

S pozdravem a poděkováním za všechny, kteří nepropadli konzumní společnosti ve stylu bourat->postavit nové (ne lepší).


Autorizovaný stavební inženýr ČKAIT

odpověď:

Vážený pane,

panem ministrem jsem byla pověřena vyřízením Vašeho mailu.

K Vašemu dopisu Vám mohu sdělit následující:

Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče vydalo dne 13. 10. 2014 rozhodnutí, ve kterém neprohlašuje  podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona  č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, soubor věcí železničního nádraží v Havířově, na parc. č. 3745 a 3748/1, k. ú. Havířov-město, obec Havířov, část obce Město, okres Karviná, Moravskoslezský kraj, za kulturní památku.  Rozhodnutí prozatím nenabylo právní moci.

S ohledem na obecnou zásadu ekonomie řízení a šetření práv účastníka, nabytých v dobré víře, Ministerstvo kultury nejprve zvažovalo právní stránku věci. Ještě před zahájení tohoto řízení si ministerstvo položilo otázku, zda zahájení řízení není v rozporu se zásadou res iudicata, na niž se odvolává i účastník. Správní orgán zde připomíná, že v řízení o prohlášení věci za kulturní památku se neuplatňuje překážka věci rozhodnuté (rei iudicata), ani se neaplikuje zásada „ne znovu o tomtéž“ (ne bis in idem). Z tohoto důvodu je možno zahájit řízení i o věci, v jejímž případě v minulých řízeních nedošlo k prohlášení za kulturní památku. Bylo proto nutné v rámci správního řízení, kde má účastník možnost uplatňovat svá procesní práva a hájit své zájmy, znovu zkoumat, zda objekt vykazuje či nevykazuje dostatečné památkové hodnoty, které jsou podmínkou pro prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění.

Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče   zahájilo správní řízení o prohlášení dotčených věcí za kulturní památku především z toho důvodu, aby mohlo dojít k prověření nových skutečností, které byly obsaženy v doručených podnětech k prohlášení. Zde však musí správní orgán konstatovat, že veškeré skutečnosti označované za nové byly anebo měly být v předchozím řízení známy a nelze je tedy v tomto předmětném řízení uplatnit. To se týká jak informací vztahujících se k autorství a realizaci skleněné mozaiky interiéru výpravní budovy, tak urbanisticko-dopravních a demografických vazeb.

Vážím si Vašeho zájmu o tuto problematiku.


S pozdravem

PhDr. Anna Matoušková
Náměstkyně ministra pro kulturní dědictví
Ministerstvo kultury